Pracuji jako osobní trenér. Hodně času trávím v posilovně, když pomáhám lidem hubnout, získat zpět nebo zlepšit fyzičku, nebo když potřebují pomoct s kondiční přípravou. Samotného mne fitness baví
a snažím se o zdravý životní styl. Zdravý životní styl však neznamená jen vhodné jídlo a hodně času
v posilovně (což si často lidé myslí). Znamená to také být v pohodě, vychutnávat si čas se svými blízkými, prostě si užívat život.
Někteří z Vás vědí, že mám rád hory a turistiku. S některými z Vás chodíme pravidelně na Lysou horu. (Mimochodem, pokud se chcete přidat, dejte vědět – nic to nestojí, jen Váš čas a chuť.) Tentokrát jsem se ale rozhodl, že se vydám „na kopec“ jen s Vojtou, mým synem. Je zvyklý se mnou chodit na výlety, ale tenhle byl pro něj jiný. Chtěl vědět, jaký je ten „noční výšlap“.
Termín „noční výšlap“ si Vojta pamatoval z doby, kdy jsem trénoval na Beskydskou sedmičku. Je to závod dvojic a jedná se o noční přechod Beskyd. Více
o účasti v závodu najdete tady…
Musím říct, že tento večerní výšlap spojený s noclehem na horách byl naprosto úžasný. Byl to nevšední, bláznivý zážitek, který si budu velmi dlouho pamatovat. Ale ať to vezmu popořadě:
Rozhodl jsem se jít s Vojtou na večerní výlet na Pustevny. Původně jsem chtěl vyjet lanovkou na Pustevny a potom jít po hřebenu na Radhošť a tam nocovat v hotelu Radegast. Osud tomu ale nepřál a nakonec bylo všechno jinak. Ujela nám poslední lanovka, byla tma a na malý okamžik se zdálo, že
z výletu nebude nic.
Nechtěl jsem Vojtu zklamat, tak jsem potřeboval vymyslet nový plán. Napadlo mě, že půjdeme z Ráztoky po zelené značce přímo lesem na Radhošť, ale to jsem nakonec zavrhnul. Stezka vede lesem, kde jsou větve stromů nízko nad zemí a ty by mohly Vojtu zranit. Taky jsem se trochu bál, jak bude Vojta reagovat za tmy v hlubokém lese, kterým bychom procházeli. Nechtěl jsem, aby se začal bát a skazil si tak celkový pocit z večerního výletu. Nakonec jsem se rozhodl pro bezpečnější trasu s noclehem na jiném místě.
Šli jsme kolem lanovky po cestě až k chatám a tam přímo po sjezdovce na Pustevny. Nahoru jsme se dostali kolem 19.30, takže celou cestu jsme šli s čelovkama. Vojta byl z toho nadšený a pořád honil „světýlka“. Celou cestu jsme si povídali a dělali blbosti. Vůbec se nebál a já cítil v tu chvíli, jak jsme si blízcí. Také jsem byl velmi překvapen, kolik toho sám ušel. Na konci sjezdovky, která je docela prudká, jsem ho několikrát poponášel na zádech, ale jinak vše zvládnul sám.
Na Pustevnách jsme se ubytovali v horském hotelu Tanečnice. Byl jsem velmi mile překvapen přístupem a ochotou personálu. Pokud máte malé dítě, budete nadšení z dětské herničky, která je velmi krásně vybavená.
Na večeři jsme si dali tvarůžky nakádané v pivu a domácí borůvkové knedlíky. Hodně jsme si pochutnali, vřele doporučuji.
Ráno jsme se vydali na cestu domů. Byla to taková „líná cesta“, protože jsme jeli dolů lanovkou. Nechtěl jsem Vojtíka přetížit a lanovka je pro něj navíc vždy zážitek.
Tento výlet byl pro mne i pro Vojtu něco zcela nového. Bylo to úžasně spojující. Vojta absolvoval svůj první noční výšlap a já zjistil, jak báječné mohou být takovéto výlety.
Varování!
Dejte si pozor na přetěžování sil dítěte a také před přeceňováním svých schopností.
Já popisovanou trasu velmi dobře znám, Vojtu od narození „tahám“ po horách
a myslím, že mám velmi dobrou fyzičku. Zimní hory nikdy nejsou legrace a v noci už vůbec ne! Pokud si nejste jistí tím, co děláte, pak vybírejte méně náročný terén. Nejvíce neštěstí na horách vzniká přeceněním sil! Buďte velmi obezřetní a opatrní.
Rozhodně si hodlám takovéto večerní výstupy zopakovat. A napadá mne – pokud chcete, klidně by nás mohlo vyrazit více tatínků. Dejte vědět, pokud by Vás to zajímalo. Samozřejmě, že to nemusí být jen tatínci. 
